KAREL DEMEL

Život s měděnou deskou

Karel Demel (1942-2024) patřil k průkopníkům moderní české grafiky. Po ukončení studia na VŠUP (dnešní UMPRUM) v Praze, se rychle etabloval jako mistr tradičních grafických technik a magického realismu. Neúnavně hledal a objevoval nové výrazové prostředky, aby podtrhl originalitu kompozic plných emocí a skrytých příběhů. 

Během své dlouhé kariéry vystavoval nejen doma, ale i v prestižních mezinárodních galeriích a festivalech, kde získal uznání a respekt nejen od kritiků, ale i od milovníků umění a sběratelů. Jeho práce jsou svědectvím o neochvějné a výsostně individuální vášni k umění, kterému věnoval svoji veškerou energii a čas. Díky hlubokému myšlenkovému poselství i technické virtuozitě Karel Demel zůstává inspirací pro nové generace umělců i sběratelů.

Jeho cesta ale vůbec u výtvarného umění nezačala. Nejdříve se Karel věnoval hudbě. Vystudoval na pražské konzervatoři tubu, kontrabas a trombón, teprve potom se rozhodl definitivně věnovat výtvarnému umění.

Po několika neúspěšných příjímacích řízeních na VŠUP se mu na čtvrtý pokus podařilo na školu nastoupit jako “mimořádný student”. Ocitl se tak v ateliéru ilustrace a plakátu profesora Zdeňka Sklenáře, kde byl asistentem Jiří Anderle.  Ten jej zasvětil do fines grafických hlubotiskových technik  a později se z nich stali dobří přátelé.

V roce 1974 úspěšně absolvoval a jeho diplomová práce s názvem „Šest básní o lásce“ potvrdila jeho celoživotní zájem o poezii. Ovládl mistrovsky všechny grafické techniky jako je lept, mědirytina, suchá jehla, akvatinta a mezzotinta.

Koncem 70. let 20. století se stal členem spolku Hollar a zároveň i kapely Grafičanka. (Dalšími členy této kapely byli Kamil Lhoták, Vladimír Suchánek, Jaroslav Hořánek, Jiří Anderle, Jiří Slíva a Jeňýk Pacák). V roce 1992 se Karel zúčastnil mezinárodního studijního pobytu v Poitiers (Francie), o dva roky později pracoval v mezinárodním grafickém centru v Kasterlee (Belgie) a v roce 1995 vedl kurz grafiky v galerii Epreuve Artiste v Antverpách.  

Karel Demel se věnoval hlavně volné tvorbě, ale také exlibris, bibliofilii a knižní ilustraci. Jeho práce často vznikaly jako soubory volných listů, ve kterých se prolínala témata hudby, vztahů či poezie. Francouzská literatura byla pro něj celoživotní inspirací – jeho listy věnované básníkům Rimbaudovi, Verlainovi a Baudelairovi či písním Jacquese Brela (kdy po Brelově smrti vytvořil dvanáct dalších grafických listů inspirovaných jeho texty) patří mezi nejznámější. 

Celá jeho tvorba je inspirovaná především literárními a hudebními motivy. Mezi jeho významné práce patří například grafiky jako „Hamlet“, „Don Quijote“, „Úzkosti“ (1990), „Cesta“ (1995) či „Partitura“ (2001). Spolupracoval také s nakladatelstvím Lyrou Pragensis (Komorní sdružení pro hudbu, poezii a výtvarné umění), kde vznikla alba věnovaná hudebním a literárním velikánům, například: „Leoš Janáček – Zápisník zmizelého“ (1980), „Bedřich Smetana – Má vlast“ (1984) či „Arthur Rimbaud – Sezóna v pekle“ (1991). 

K bohatému portfoliu patří také knižní ilustrace, např. k  veršům Jaroslava Seiferta „Morový sloup“ (1984) nebo Arthura Rimbauda „Doušek jedu“ (1985). Karel Demel vytvořil více jak 220 exlibris a novoročenek, za jejichž ztvárnění byl například vícekrát oceněn na mezinárodním Trienále ex libris Chrudim. Bohužel cesta každého velikána jednou končí. Ta Karlova skončila v květnu roku 2024. Odkaz nám tu ale zanechal obrovský.